Dne 5. listopadu jsme v Hájku slavili poslední v tomto roce pouť - dušičkovou. Tradičně jsme v 10.30 hod. slavili společnou Mši svatou, které předsedal náš spolubratr Jan Nepomuk Svoboda ofm. K němu se připojili ke slavení Eucharistie bratři Vianney a Benedikt a další 3 kněží koncelebranti. Přijelo něco přes 100 poutníků z širokého okolí a také nás svou účastí nezklamal varhaník Honza Přibyl. Aby liturgie probíhala dle předpisů, bedlivým okem vše sledoval bratr Kapistrán. Bratr Jan Nepomuk na počátku zádušní Mše svaté vzpomněl také na našeho zesnulého bratra Vojtěcha, kterého si Pán z uherskohradišťské komunity povolal k sobě v únoru tohoto roku. A také odevzdával Božímu milosrdenství svoji zesnulou maminku, která odešla do domu Otce rovněž v tomto roce. Během kázání pak bratr Jan připomenul obřad pochování vévody Oty Habsburského ve Vídeňském kláštěře bratří kapucínů. Po Mši svaté jsme se tradičně za zpěvu mariánské písně procesně přesunuli do loretánské kaple a společně zazpívali Litánii k Panně Marii.
V sobotu 10. září jsme si v Hájku připomněli narozeniny Panny Marie, jež v celé církvi slavíme od konce 7. století. Nebývale mnoho poutníků prošlo branou kláštera, kterou zdobí sochy sv. Františka a sv. Antonína. Jedním z důvodů mohlo být příjemné počasí, ale zřejmě hlavním „magnetem“ byla přítomnost arcibiskupa pražského Dominika Duky, pro nějž byla návštěva Hájku premiérou. Příchod účastníků pěší poutě z Hostivic – Starých Litovic, doprovázený zpěvy z barokních kancionálů započal bohatý hájecký program. Mši svaté předcházela modlitba růžence a svátost smíření. Liturgický průvod s bohatě zdobeným evangeliářem tentokrát nezamířil do refektáře, jak tomu bývá, ale do dvora, kde byl v ambitu zřízen oltář pro slavení eucharistické hostiny. Všem přítomným se tak naskytlo dostatek prostoru. Ve spojení s kvalitním ozvučením vznikly příhodné podmínky pro pozorné slavení mše svaté, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Dominik Duka. Při svém kázání hovořil o daru milosti, která je nám energií na cestě a kterou od Boha dostáváme díky Jeho nekonečné lásce k nám. Toto Boží působení v nás také způsobuje nové dispozice a tak můžeme v každém okamžiku našeho života plnit úlohu od Pána očekávanou. Tak jako Panna Maria, která na základě svého svobodného rozhodnutí řekla na andělovo zvěstování své „ano“, stala se matkou Ježíše Krista a získala tak podíl na dějinách spásy. Nemáme zůstat pouze u slov. Bůh již od počátku volá člověka k cestě odpovědnosti ve svobodě. Panna Maria tuto „zkoušku“ svobody složila. A my k Ní nyní můžeme přicházet, jelikož nám na základě svých vlastních zkušeností rozumí – je nám skutečnou Matkou.
Františkánský klášter v Hájku – není snad vhodnějšího místa na kladenském vikariátu k poděkování za 60. výročí kněžství P. Jaroslava Ptáčka. A tak se v sobotu 9. července sjely do Hájku desítky hájeckých poutníků, bývalých farníků a přátel, aby tak společně Pánu poděkovali za šedesát let kněžství P. Jaroslava Ptáčka, který dlouhou dobu působil v unhošťské farnosti. V úvodu bohoslužby připomněl P. Jaroslav Ptáček internované kněze v Hájku – jim byla také mše zasvěcena; tentokrát přiblížil životní běh P. Čtveráka, kterému totalitní režimy nacismu a komunismu neumožnily vykonávat řádnou kněžskou službu a který byl také v Hájku internován. Po liturgických čtení ze Svátku Navštívení Panny Marie následovala homilie, ve které připomněl P. Jaroslav Ptáček tři proslulá mariánská poutní místa - Lurdy, Fatimu a La Salettu, jejichž duchovní odkaz zformuloval do tří mariánských poselství, výzev do tohoto času. Po Mariánských litaniích v Loretánské kapli, před památnou sochou Panny Marie Hájecké, poděkoval P. Jaroslavu Ptáčkovi za práci na kladenském vikariátu okrskový vikář P. Jaroslav Kučera z Kladna – Rozdělova; za správu kláštera v Hájku a za hájecké poutníky promluvila Alena Langová, která podtrhla skutečnost, že to byl právě P. Jaroslav Ptáček, který společně s rozdělovským farářem P. Bořivojem Bělíkem stáli u znovuzrození kláštera po dlouholeté nucené odmlce. A za to, že dnes Hájek – hlavní poutní místo kladenského vikariátu – duchovně žije a vítá během roku poutníky, vděčíme také právě jemu. Deo gratias. Několik snímků ze setkání v galerii.
Na loni
zahájenou spolupráci měst Votic a
Slaného navázalo město Votice přípravou konference, která připomene návštěvníkům historii františkánských klášterů v Čechách. V sobotu 15. října
by nás měla ve Voticích čekat mozaika sdělení z historie františkánských konventů. Na setkání přislíbil promluvit Jan Kašpar
(Památník Národního písemnictví Praha) o jednom vzácném starobylém tisku z Votic, Libuše Váňová (Muzeum Podblanicka) se bude zabývat
archeologickým průzkumem zaniklého kláštera minoritů v Benešově, pozvali jsme Tomáše Řepu, aby nám přiblížil Boží hroby ve Voticích a Slaném.
Ze Slaného bude připomenuto skříňové nekrologium z bývalého františkánského kláštera. Do historie votického františkánského kláštera nás uvedou Pavel Pavlovský a Jiří Maršíček. Františkánskou spiritualitu by měl zmínit provinciál P. Jeroným Jurka ofm, pozván je historik P. Regalát Beneš, Th.D., ofm. Na závěr se uskuteční prohlídka votického kláštera. Na přípravě konference, jako jedno z „františkánských měst“, spolupracuje i město Slaný. Konečný program bude zveřejněn v měsíci září. Další informace: Jana Kořínková, Městský úřad Votice, jana.korinkova@votice.cz, tel. 317830132. Plakátek (PDF)
Drazí přátelé,
žijeme v době, která je v neustálém pohybu. Často jsme na cestách a hranice, které nás dříve omezovaly a my jsme ani nesměli vědět co se děje za nimi, nám dnes již jen symbolicky zpřítomňují, že jsme vstoupili do tehdy zakázané krajiny a otevírají se nám nové možnosti poznávání. Zakázané prostory však byly i na mnoha místech uvnitř naší republiky. Jednou z takových lokalit byl i dříve proslavený poutní klášter Hájek u Prahy, s nejstarší Loretou v Čechách a na Moravě, který se po záboru klášterů v roce 1950 postupně stal přísně střeženou vojenskou lokalitou. Tento klášter ještě dlouho ponese stopy minulých let a jizvy vojenského působení v něm budou viditelné ještě po mnoho let, i když se celý areál kláštera neustále obnovuje a postupně se stává místem setkávání lidí dobré vůle.
Možná i my sami cítíme, jak se potřebujeme občas zastavit, či spolu s celou rodinou si udělat pěkný celodenní výlet, abychom se fyzicky, duševně i duchovně občerstvili a abychom společným dobrodružstvím posílili a upevnili naše vzájemné rodinné vztahy.
Je jistě vhodné, prospěšné a hlavně požehnané, najít si čas a vydat se někam na pouť k Panně Marii, která nám nejlíp ukazuje cestu k Ježíši, který je cestou, pravdou a životem. Tuto možnost putování Vám nabízí i hájecký klášter nedaleko Prahy, v blízkosti obce Červený Újezd, v němž se před více než deseti lety obnovila staletá tradice poutních mší svatých. Pro letošní rok je seznam mší svatých na přiloženém letáku. Mohou být krásným duchovním občerstvením uprostřed každodenních starostí a shonů.
Počátek poutních mší svatých v Hájku sahá až do doby 1623, kdy zde byla vystavěna a posvěcena kaplička panny Marie, jako věrná kopie Nazaretského domku, v němž Matka Boží spolu s Josefem a Ježíšem pobývala. Nazaretský domek Panny Marie však byl za zvláštních okolností ve třináctém století přenesen do Italského města Loreta.
Po téměř čtyři staletí do Hájku přicházeli poutníci z širokého okolí, aby zde načerpali posilu k životu z víry i do svých každodenních starostí. Tato tradice byla sice komunistickým režimem na čtyřicet let násilně přerušena, ale po nabytí svobody v roce 1989 se postupně i Hájek stává místem, do kterého se vrací život. V minulém roce pražský arcibiskup, kardinál Miloslav Vlk, toto místo znovu potvrdil a vrátil mu status poutního místa.
Za františkánskou provincii, manžele Langovi i za všechny hájecké přátele a dobrodince se na každé setkání v Hájku u Prahy těší P. Jan M. Vianney Dohnal OFM, rektor klášterní loretánské kaple Navštívení Panny Marie.
| 2011 (plakátek v PDF) |
